Archiv 2004
26.3. 2004 Muzikus.cz: Recenze CD "Te Deum"
Te Deum op. 311 z roku 2000 stojí v čele snímku, kterému dalo název. Průřez duchovní tvorbou Zdeňka Lukáše přináší skladby napsané (s výjimkou Parabolae Salomonis op. 44) v rozpětí deseti let. Je zde Missa brevis op. 176 pro ženský sbor a barytonové sólo z roku 1990, sólový part v ní zpívá sólista Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni Dalibor Tolaš, z drobnějších skladeb pak Quis potest dicere op. 254, Pater noster op. 263, Praedicatio op. 279, z rozsáhlejších Requiem per coro op. 252. Lukášova hudba je (v souhlase s programem skladatelské skupiny Quatro, k níž skladatel patří) posluchačsky sdělná, přístupná, nikdy však laciná či podbízivá (duchovní tvorba není podobných výstřelků ušetřena - spíše naopak!). Působí-li sdělně ve svém výsledném tvaru, je to důkaz zralého zvládnutí možností hudebního materiálu. Lukášův hudební jazyk uplatňuje prvky folklorní (zejména v melodice a rytmu) vedle historických postupů (polyfonní vedení hlasů) a osobitých harmonií. Sbor Nová Česká píseň při Západočeské univerzitě v Plzni je odnoží sboru, jejž sám skladatel kdysi založil, a je jeho tvorbě svým způsobem oddán a zavázán, jeho interpretace pod vedením sbormistra Zdeňka Vintra je příkladná, sólo Dalibora Tolaše je vroucné a na pozadí sborových hlasů zvukově dobře dimenzované. Pro interprety rozhodně nepředstavuje Lukášova hudba oříšek snadný k rozlousknutí, na druhé straně jsou odměněni hudbou, jejíž studium i interpretace přináší radost. A nemohu v této souvislosti nezmínit (neboť to možná skladatel neví), že přinesla radost v závěru loňského roku také amatérskému sboru Schola cantorum Jeseník, který pojal Missu brevis do repertoáru svého prvního CD snímku. Střídavý poslech obou snímků přináší radost (zastavení a chvilku k rozjímání) zase mně.
Zdroj: muzikus.cz (V. Reittererová)
17. 7. 2004 - Ampleforth, Velká Británie
Nová Česká Píseň at the Ryedale Festival—Works by Dvořák and Lukáš
The Ryedale Festival ran from 16th July to 1st August this year and had a very strong Czech flavour, with full recognition of the important anniversaries. The Festival covered much more than Dvořák and Janáček, including several Czech performers doing anything but Czech music as well.
The only event Peter was able to attend was the concert at Ampleforth Abbey Church, on Saturday 17th July given by the choir Nová Česká Píseň from the city of Plzeň under the direction of Zdeněk Vimr. The first half was an outstanding performance of the DvořákMass in D in the version for organ accompaniment, which overcame the inappropriate acoustic of the venue—the piece was written for the intimate surroundings of the chapel of Josef Hlávka’s chateau at Lužany near Plzeň—to give perfect clarity. After the interval the choir gave performances of several unaccompanied works by Zdeněk Lukáš, a composer long associated with Plzeň and its music and this choir particularly—Op. 234 “Quis potest dicere”, Op. 263 “Pater noster”, Op. 44 “Parabolae Salomonis” and Op. 252 “Requiem per coro misto”. The stillness was breathtaking and the audience could again hear every single syllable with the most perfect clarity, with electrifying effect. CDs which had looked like staying unsold, flew off the table at the end.
Zdroj: Dvořák Society Newsletter 69